Pavel - Jednooký (oční protéza)

27.07.2012 18:23

Zcela náhodou jsem,objevil tyhle stránky. Velmi mě zaujaly a já je celé pročetl,jelikož i já patřím do skupiny lidí "jednookých",rozhodl jsem se podělit o svúj příběh.
Narodil jsem se s vrozeným šedým zákalem na pravém oku. První dva roky života jsem, s krátkými přestávkami prožil v brněnské nemocnici v Černých polích. Prodělal jsem několik operací,které ovšem nebyly úspěšné a po dvou letech jsem se vrátil k rodině. Mojí mamince ovšem skončila mateřská a ona nastoupila do zaměstnání o mě se starala a vychovávala mě moje prababička, ta už v té době měla 85 let. Jelikož nám chyběl ten prvotní kontakt dítěte s matkou,trvalo dlouho než jsme si vytvořili nějaké citové vazby a já vlastně dodnes nedokážu projevovat své city,byť je samozřejmě mám. Žili jsme v malé podhorské osadě a lidé v mém okolí se ke mě chovali hezky. Potom jsem začal navštěvovat mateřskou školku a následně školu ve spádové obci. Už první kontakty s ostatními dětmi byli zlé a já si poprvé uvědomil,že jsem jiný. Nejenže jsem neviděl na pravé oko,ale toto bylo ještě jiné barvy než oko zdravé a až do poloviny duhovky bylo vtočené do koutku oka u nosu. Zkrátka jsem měl jedno oko modré, druhé zelené a ještě k tomu jsem šilhal ovšem tak moc,že bylo vidět téměř jen bělmo. Postupně jsem si sice dokázal vybudovat respekt ostatních a dokonce získat i nějaké přátele. Ovšem zažil jsem taky šikanu a posměch,ale jen od mnohem starších dětí z vyšších ročníků. Snad nejhorší pro mne,byly různé besídky a tanečky,které učitelky s takovým gustem nacvičovali ke každé příležitosti. Jsou to nezapomenutelné pocity,vidět zděšení a výraz dívky která byla učitelkou vybrána,aby tančila právě se mnou. Potom jsme přešli do "měšťanky" ve vedlejší obci a všechno se opakovalo. Odmítal jsem jakoukoliv mimoškolní činnost a několikrát jsem ze školy i utekl,což bylo ohodnoceno třídníma a ředitelskýma důtkama. Byl jsem vynervovaný a začal mít tiky a psychické problémy. Ve škole jsem byl neschopný mluvit,když mě učitelé vyvolali a nedokázal jsem se lidem dívat do očí a do tváří vůbec. Moje komunikace s okolím vázla a já jsem nedokázal o problémech ani mluvit,ani vyhledat nějakou pomoc. V deváté třídě se rozhodovalo o budoucích profesích a já se těšil,že si konečně splním sen a vyučím se v oboru na který jsem se těšil. K mému zděšení jsem byl po vyplnění přihlášky zavolán do Brna ke krajskému dorostovému lékaři a tam mi nekompromisně sdělili,že v oboru,jenž jsem si zvolil se ze zdravních důvodů,vyučit nemůžu.Navíc mi bylo sděleno,že se nemůžu učit,ani v jiných oborech,ale jen v těch profesích,které mě dle tabulek vyberou. Nakonec mě nabídli k výběru z pěti oborů,ke kterým jsem neměl žádný vztah. Právě tehdy mě zemřel táta a my s matkou zůstali sami. Měli jsme finanční potíže a tak jsem už neváhal a vybral si z nabízených profesí tu,kde bylo učení jen dvouleté,abych mohl co nejdříve nastoupit do zaměstnání. Na mou vysněnou stolařinu jsem mohl navždy zapomenout. Že se na učilišti a internátě opakovaly všechny problémy se spolužáky už asi popisovat nemusím.
Po vyučení jsem si nechal odstranit šilhavost,našel jsem si manželku a máme dva syny. Moje štěstí trvalo jen do chvíle,kdy se zjistilo,že náš mladší syn je neslyšící. Musel nastoupit do specializované školy a já ho tam 11let vozil. Jelikož jsem vdycky vykonával práci na kterou jsem neměl vyuční list,protože k oboru v němž jsem se vyučil nemám žádný vztah,vypadaly podle toho i výplaty. Musel jsem si najít ještě jedno zaměstnání,abych cestování a týdení ubytování pro syna uhradil. Dřel jsem takhle těch jedenáct let a několikrát jsem změnil zaměstnání s tím problémem,že ať jsem si našel jakoukiliv práci,vždycky mi ji lékaři zakázali a já musel falšovat jejich vyjádření a vstupní prohlídky,abych sebe a rodinu uživil. Na invalidní důchod přitom jednooký člověk nemá nárok ani na částečný to mu sociálka nepotvrdí a lékaři jednookému nedovolí pracovat v 95% profesí. Někdy jsem měl pocit,že lidi jako já se tento stát snaží doslova fyzicky zlikvidovat. Mojí tvrdohlavostí a neústupností se mě podařilo dostat místo ve stolárně a já jsem se nakonec přece jen dostal ke své milované stolařině a postupně dokonce na vedoucí místo,byť pracuji i manuálně. Po letech oba synové odmaturovali, starší si už založil vlastní rodinu a mladší studuje vysokou školu. Před dvěma roky se,ale v mém nevidoucím oku odehrály zmněny a muselo být odstraněno. Já jsem to ovšem uvítal na rozdíl od ostatních zde píšících lidí,neboť za život jsem své oko milionkrát proklel jako původce všech potíží.
Paní Jitka Klíčníková v Brně mě zhotovila protézku a to tak dokonale,že mám konečně obě oči tvarově i barevně stejné. Když jsem od ní odcházel,řekla "tak vám teď začne nový život" a měla pravdu. Začal mě nový život a já jsem šťastný se svou rodinnou,jen se stále nedokážu dívat lidem do očí.

 

Diskusní téma: Pavel - Jednooký

Obdivuji

Datum: 04.04.2018 | Vložil: Lenka

Dobrý den přátele.V jednom dni mi psal muž,psal 3x odsoudila jsem že je slušnost odepsat.Moc hezký jsme si psali a druhý den příjem do 14 dnů jsme byli spolu.Má oční protézu a i kdyby ji neměl je to ten nejůžasnější teď už i manžel jsme spolu skoro 4 rok

jednoočka

Datum: 12.12.2016 | Vložil: Eva

Hledám kamaráda k dopisování možná později něco víc, budu se těšit

..

Datum: 30.03.2014 | Vložil: S..

Tak to je hodně smutný příběh... v takové či jinak obdobné formě ho prožil asi každý z nás, kdo o oko přišel už v raném dětství (já ve 4 letech
)
Jediná věc, která mě překvapuje je, že Vám doktor bránil v jakémkoliv vykonávání práce. To je pro mě záhada. Já jsem v životě neměla vůbec žádné úlevy, dokonce jsem ani nedostala ZTP průkaz a všude mě brali jako 100% zdravou (což je ve finále jen dobře).
Vyučila jsem se jako kadeřnice a taky v tom oboru pracuju dodnes a nikdy mi žádný doktor neřekl, že bych to či ono nesměla nebo neměla dělat. Autoškolu jsem dělala bez problémů a jediné co prý nemůžu je pilotovat letadlo (ale na to jim kašlu :-), protože když to budu chtít, tak ho stejně pilotovat budu :-)) ).
Jsem ráda, že Vám oční protézka sedí a že žijete svůj nový sebevědomější život, moc dobře vím, co to pro Vás znamená !!!

kulatyctverecek36@gmail.com

Re: Jednooký - vložila 29.07.2012

Datum: 15.10.2012 | Vložil: JednoOčka

Milý Pavle, Tvůj příběh je jasnou ukázkou, jak lidé dokáží být zlí. Myslím, že si tou šikanou, posměchem a kdo ví čím ještě projde každý, který se jen maličko liší od "normálu". Po přečtení Tvého příběhu před Tebou, Tvou tvrdohlavostí a hlavně Tvou vnitřní sílou nevzdát to, smekám pomyslný klobouk!
Tato diskuze je určena prioritně pro psaní příběhů ostatních lidí, přesto jsem udělala výjimku a zareagovala na Tvůj příběh, který se ve mě hluboce otiskl. Pokud budeš chtít, ozvi se mi na e-mail. Budu ráda. JednoOčka

Re: Jednooký - vložil 27.07.2012

Datum: 15.10.2012 | Vložil: Jirka63

ahojky Pavle, tak jsi si užil......tak to taky znám velmi dobře. Ale paní Klíčníková má zlaté ručičky a její slova o novém Životě by se měla vytesat do skály. Já se po instalaci oční protézky přestal stydět dívat lidem do očí. Naopak, bavím se tím, jak těkají z jednoho oka na druhé a přemýšlí, které je to umělé....vyzkoušej to, funguje to !!!
čauky Jirka

Přidat nový příspěvek