Můj příběh

Datum: 17.04.2012 | Vložil: Martina

Patřím do skupiny lidí, kteří ještě oko mají stále na svém místě, ale už slepé a ne v úplně pěkném stavu a takové stránky jsem se snažila najít mnoho let a teď tady konečně jsou a já se cítím zase o něco lépe :-). Úraz se mi stal před 15. lety, kdy mě nešťastnou náhodou zasáhl spolužák plastovou lahví do oka. Ze začátku obyčejný úraz potřeboval nakonec ty nejlepší oční lékaře. Po několika operacích, kdy se mi lékaři snažili oko zachránit, začalo oko odumírat a osleplo. Jediná možnost byla dát ho pryč. Pocity se nedají popsat, ale hodně z Vás, co si tento příběh čte, pochopí. Bylo mi v té době 15 let, nenáviděla jsem svět a největší vinu jsem dávala svoji mamči, protože jsem si myslela, že jim to dovolila a já k tomu nemůžu nic říct. O to krásnější bylo probuzení po narkóze a zjištění, že oko je na svém místě a to jen díky lékařům, kteří se rozhodli, že zkusí oko naplnit silikonovým olejem. Nikdo nám nebyl schopný, jak dlouho takto oko vydrží rok nebo déle, ale dnes je to 15 let a je pořád na svém místě. Začátky nebyly jednoduché, jsem ženská a ženská se prostě chce líbit, a co jde víc vidět než obličej, ale nakonec jsem si zvykla. Zažívala jsem i úsměvné momenty, kdy si lidé mysleli, že jsem se narodila s každým okem jiným, nebo že mám danou na jednom oku schválně čočku :-). Jenže slepé oko taky slábne, začíná ujíždět, duhovka je úplně jiné jiné barvy a k tomu bolesti, tak člověk uvažuje, jestli není jiná možnost a za tuto možnost a informace musím poděkovat těmto skvělým stránkám. Díky nim si člověk udělá představu, zjistí jiné možnosti a hlavně ví, že v tom není sám. Já prozatím zjišťuju jiné možnosti a těmi momentálně jsou protetické čočky. DĚKUJI ZA TYTO STRÁNKY A ZÁROVEŇ PROSÍM I O DALŠÍ PŘÍBĚHY, PROTOŽE TYTO PŘÍBĚHY POMŮŽOU HODNĚ LIDEM. VĚŘÍM, ŽE I V MÉM PŘÍBĚHU SE HODNĚ LIDÍ NAJDE A ZJISTÍ, ŽE V TOM NEJSME SAMI.

Přidat nový příspěvek