Vaše příběhy

zdravim vas tu vsecicky . Ani nevite jak se mi po precteni techto stranek tak nejak ulevilo ale i naprosto presne vim jak se citite je super vedet ze v tom nejsem sama protezku mam od 4let pote co mi v inkubatoru spalili sitnici a druhou narusili. no utechou mi cely zivot bylo to ze teda aspon VIDIM aaaaale. deti jsou zle v puberte jeste horsi a ted teda tohle sice neresim ale vadi mi kdyz lidi napr. v metru. tram kdekoliv kam prijdu mam pocit ze civi je mi to neprijemne takze vecne koukam do zeme. nevim jestli mate nekdo takovy pocit nebo proste jsem uz te mi zazitky z detsvi tak preplnena ze si to uz namlouvam nevim kazdopadne vsem vam tady drzim palecky hlavne male Anetce

Milá Luci,
je strašně fajn, že jste se k nám připojila:-) Skutečně v tom nejste sama! A co se týká Vaše příběhu, tak nezoufejte. Myslím, že to, o čem píšete, zná většina z nás, co protézku nosí. Tedy převážně asi ženy, které více řeší svůj vzhled. Lidé neznalí mohou občas postřehnout rozdíl mezi našima očima a to víte, jakmile je zbystřena nějaká anomálie, tak je to zaujme a prostě civí:-) Člověk je tvor zvídavý. Ale věřte, že se vůbec nemáte za co stydět. Vy přeci nemůžete za to, že Vás postihlo takové neštěstí jako spálená sítnice. Neměla byste se stydět. Hrdě lidem koukejte do očí. Pokud třeba na mě někdo civí, schválně se dívám také, dokud on první neuhne pohledem. Je to pak mé malé vítězství :-))

Nevím sice co psát ale snad mne může někdo poradit. Všichni co tady píší mají nějaké problémy se zrakem. Jenže mám pocit ,že můj příběh je jiný,možná se pletu. Zatím teda na operaci čekám,ale...Nikdy jsem problém se zrakem neměla,nikdy jsem se na nic neléčila brýle mám ve svých 49 letech jen na čtení a to půl roku a zničeho nic díky diagnoze na kterou se přišlo jen náhodným vyšetřením mám přijít o oko a ještě z diagnozou nádor oka. Jak se mám srovnat s diagnozou nádoru zhoubného a ještě se ztrátou oka.Můžete mne někdo poradit a napsat jen něco na můj e-mail . podzim.jaro@seznam.cz.Oko mám zdravé funkční a stejně musí pryč.

Mam 51 rokov a ako 20 rocny som mal tazky uraz oka spadnuta sietnica. Po niekolkych dnoch som mal neuspesnu operaciu laveho oka vo vojenskej nemocnici v Ruzomberku a od toho dna som na oko nevidiaci. Lekarska diagnoza bola sedy zakal katarakta spadnuta sietnica. Chcel by som sa Vas opytat pocul som, ze sa spadnuta sietnica da operovat laserom ale neviem kde. Ak by ste nahodou poculi prosil by som Vas o informaciu, za ktoru Vam vopred dakujem. Moje ocko je zakalene malicko mensie a preto si chcem dat vyrobit kryciu protezku.Dakujem a ostavam z pozdravom S.

operacie laserom robia v Bánskej Bystrici ževraj najlepšíí odborníci na Slovensku.Pán izák.Ale po tolkých rokoch je to zbytočné.

Vysokou krátkozrakost jsem měla již od dětství. Na levém oku 10 dioptrií a na pravém tupozrakém oku 11. V 21 letech jsem podstoupila laserovou operaci očí, po které bohužel dioptrie začaly narůstat zpět a proto mi byla doporučena skleroplastika. V té době nebyla možnost o tomto zákroku zjistit více informací a zákrok byl prováděn jen na dvou místech v republice. Skleroplastiku jsem podstoupila když mi bylo 22 let a od té doby se odvíjí celá anabáze, na jejímž konci je eviscerace levého oka. Po prodělané operaci jsem na levé oko, které bylo vždy to lepší, viděla podstatně hůře, s tím, že se na něm druhý den po propuštění z nemocnice vytvořil hematom a oko bylo velmi bolestivé. Odjela jsem na pohotovost, kde mi bylo řečeno, že je vše v pořádku, že je to jen modřinka i přesto, že jsem na oko velmi špatně viděla. Vidění se stále více zamlžovalo. Po třech dnech jsem šla na předepsanou kontrolu k očnímu lékaři, to už jsem na oko téměř neviděla. Ihned mě poslal zpět do nemocnice, protože v oku byl velký zánět. V nemocnici jsem strávila s přestávkou měsíc. Zánět zapříčinil vznik šedého zákalu, zhnisání sklivce a následně i odchlípení sítnice. Dostávala jsem antibiotika v kapačkách a formou léků. Po propuštění z nemocnice zůstalo oko slepé a atrofické. Do oka jsem si musela kapat neustále kortikoidy a i přesto oko stále bolelo. V 28 letech mi bylo doporučeno vyjmutí oka i kvůli riziku sympatické oftalmie. Bylo to velmi těžké rozhodování, psychicky náročné. Evisceraci jsem nakonec podstoupila. Tři měsíce po zákroku také nebyly ideální, jelikož jsem musela chodit s přelepeným okem, než se zhojilo a bylo možné do něj dát protézu. Teď už nosím protézu šestým rokem. Zůstalo mi oko, které je tupozraké, šeroslepé a astigmatické a mám na něm 7,5 dioptrie. Ale i přesto normálně funguji, kreslím, čtu a snažím se věci, které se udály, vnímat jako určitý dar a formu poznání. Člověka to posílí a získá tím jiný pohled na svět. Někdy je to těžké, ale dá se to zvládnout. Všem, které tento zákrok čeká nebo ho již podstoupili, držím palce a přeji hodně síly, protože vím, že to není jednoduché. Jsem ráda, za tento web, který pomáhá svými informacemi. Je to takové světlo pro oči:)

Patřím do skupiny lidí, kteří ještě oko mají stále na svém místě, ale už slepé a ne v úplně pěkném stavu a takové stránky jsem se snažila najít mnoho let a teď tady konečně jsou a já se cítím zase o něco lépe :-). Úraz se mi stal před 15. lety, kdy mě nešťastnou náhodou zasáhl spolužák plastovou lahví do oka. Ze začátku obyčejný úraz potřeboval nakonec ty nejlepší oční lékaře. Po několika operacích, kdy se mi lékaři snažili oko zachránit, začalo oko odumírat a osleplo. Jediná možnost byla dát ho pryč. Pocity se nedají popsat, ale hodně z Vás, co si tento příběh čte, pochopí. Bylo mi v té době 15 let, nenáviděla jsem svět a největší vinu jsem dávala svoji mamči, protože jsem si myslela, že jim to dovolila a já k tomu nemůžu nic říct. O to krásnější bylo probuzení po narkóze a zjištění, že oko je na svém místě a to jen díky lékařům, kteří se rozhodli, že zkusí oko naplnit silikonovým olejem. Nikdo nám nebyl schopný, jak dlouho takto oko vydrží rok nebo déle, ale dnes je to 15 let a je pořád na svém místě. Začátky nebyly jednoduché, jsem ženská a ženská se prostě chce líbit, a co jde víc vidět než obličej, ale nakonec jsem si zvykla. Zažívala jsem i úsměvné momenty, kdy si lidé mysleli, že jsem se narodila s každým okem jiným, nebo že mám danou na jednom oku schválně čočku :-). Jenže slepé oko taky slábne, začíná ujíždět, duhovka je úplně jiné jiné barvy a k tomu bolesti, tak člověk uvažuje, jestli není jiná možnost a za tuto možnost a informace musím poděkovat těmto skvělým stránkám. Díky nim si člověk udělá představu, zjistí jiné možnosti a hlavně ví, že v tom není sám. Já prozatím zjišťuju jiné možnosti a těmi momentálně jsou protetické čočky. DĚKUJI ZA TYTO STRÁNKY A ZÁROVEŇ PROSÍM I O DALŠÍ PŘÍBĚHY, PROTOŽE TYTO PŘÍBĚHY POMŮŽOU HODNĚ LIDEM. VĚŘÍM, ŽE I V MÉM PŘÍBĚHU SE HODNĚ LIDÍ NAJDE A ZJISTÍ, ŽE V TOM NEJSME SAMI.

ahojte všetci.Mám ten istý problém ako martina v 15-stich my kamarat strelil nechtiac kameňom do lavého oka,kde sa my následne odlúpila sietnica.po mnohých operaciach,sa rokmi aj tak zrak strácal a momentálne som uplne naň slepý.Lekári my ho pred rokmi naplnily silikonovým olejom ale ten po čase sposobil stratu farby dúhovky a oko začalo aj uchádzať.Už nieje estetické a každý si toho hned všimne.bojím sa očnej protézy bojím sa že by som si naňu nezvykol.Lekárka my pred 3 rokmi odporučila zbrúsiť v p. doctora Izáka v BB laserom zbrúsiť časť rohovky.ale to vydržalo len rok a oko je ešte horšie.Som už s toho celeho zúfalzý.Poradíte niekdo?Ďakujem.Juraj

Ahoj, iba dnes som našla túto stránku a chcela by som reagovať na Jurajov príspevok. Vopred sa ospravedlňujem ak nenapíšem to čo si chcem vedieť.....Očnú protézu mám už 20 rokov. V piatich mi diagnostikovali retinoblastom, nasledovali onkologicke proceduri a nakoniec uplne odstranenie oka v B.B.. Máš strach z toho ako si zvykneš na protézu a všetko čo je s tým spojené. Čo sa týka fyzickej stránky, určite to zvládneš. Podstúpiš operáciu a nasledne ti protézu urobia na mieru. Prvá može byť strašná a aj tvoj pocit bude rovnaký ale ked si na to tvoje telo zvykne tak budeš v poriadku. A hlavne dnes ich robia o dosť lepšie. A áno bude to poznať. Počula som už aj o inplantátoch Bio Eye ale kým sa to bude robiť na Slovensku, budeme už na dôchodku ak vôbec. Plus by to bolo velmi nákladné. Porozprávaj sa s lekármi čo bude pre teba spravnou voľbou. Nejdem ta tu ale chlácholiť aké to bude všetko krásne, pretože také to nebude. Problémom je tvoja psychika a máš veľkú výhodu, že pubertu máš už za sebou. Mňa toto obdobie skoro položilo, depresie som pred rodinou skrývala a nemala som sa s kým o tom porozprávať. Preto ti odporúčam aby si po operácii vyhľadal aj odbornú pomoc ak budeš mať pocit, že to nezvládaš. Mne v tých rokoch nikto toto neporadil a viem, že by to bolo o dosť lahšie. Chcem aby si vedel, že to nie je koniec sveta iba veľká zmena. Musíš sa naučiť byť silnejší ako ostatní a mať na tvári úsmev aj keď je to skoro nemožné. Všetko bude časom ľahšie, zvykneš si ty aj tvoje okolie. Prajem ti veľa šťastia aby si to všetko zvládol a bol spokojný. Ak by si mal náhodou otazky alebo hockto z tohto chatu napíšte mi foxylady@azet.sk S pozdravom Lenka :)