Vaše příběhy

Díky za podporu. Před týdnem jsem se vrátil z nemocnice po vyoperování implantátu. Bakterie seděly v něm a teď po přeléčení koňskou dávkou antibiotik bude vše dobré. Mějte se všichni hezky a užívejte jarních dnů. Jirka

Ahoj Jirko, děkuji Ti za nás všechny za přání krásných jarních dnů a přeju Ti též, ať si je užíváš, jak jen to půjde.
Taky mě to mrzelo, když jsem si četla o Tvých problémech,stejně jako o Jarmiliných, ale doufám, že už budeš v pořádku a ona taky. Uvidíme Tě na srazu? Možná troufalá otázka, ale třeba se podaří, že to stihneš.
Zdraví srdečně Anna

Dobrý den, můžu se zeptat jak manzelovi přišli na toho stafilokoka? A jak žije teď? Nechal si implantát vyoperovat?

Přeji všem krásný nový rok! Říkala jsem si, že musím i já přispět svou troškou do mlýna. Třeba to pomůže někomu dalšímu, tak jako příběhy všech přede mnou a vůbec celé tyto stránky pomohly mně. Dneska jsou to necelé dva měsíce, co mi ze dne na den diagnostikovali zhoubný nádor oka a přesně měsíc od operace, kdy jsem o oko přišla. Můj jednooký příběh začal v mých 35 letech, doma tři malé klučičí rarachy, .... Když jsem se diagnózu dozvěděla, byla jsem strašně vyčerpaná a unavená a neměla jsem vůbec sílu bojovat. Všechno jsem viděla v těch nejčernějších barvách a jak to trefně nazval manžel, "v duchu jsem si vybírala písničky na vlastní pohřeb".
Hned v den určení diagnózy mi byla doporučena enukleace jako jediné možné řešení, protože nádor už byl abnormálně velký. Přesto mi známí a jejich známí začali dávat tipy, kam se obrátit s konzultací případné jiné léčby, aby se oko ještě zachránilo. Ale všude padalo stejné rozhodnutí - oko co nejdříve vyjmout, aby nádor nezačal prorůstat. Nějak jsem posbírala všechny síly (hlavní podíl na tom má kromě mého manžela i paní doktorka Blažková z Chrudimi, paní Broklová a mí opravdoví přátelé) a najednou se na všechno začala dívat jinak - smlouvala jsem s tou "potvorou", prosila ji, ať mi klidně vezme oko, ale ať to okem končí. Plno lidí mi říkalo: "Proč zrovna ty, když je na světě plno jiných, kteří by si to zasloužili...?" Ale mně postupně začala naplňovat zvláštní pokora a ač to někomu bude znít divně, začala jsem chápat, proč se to stalo právě mně a právě teď.
Kluci jsou zvědaví všetečkové, nemělo cenu jim nic tajit, tak jsme jim kromě slova rakovina řekli o oku na rovinu všechno. A protože u nás právě frčeli piráti, podali jsme to, že budu jejich jednooká kapitánka:-) Vzali to úplně v pohodě a hned druhý den to jako senzaci rozkecali ve školce a ve škole, a tak to ve vesnici brzy věděl kde kdo (bylo to nejlepší řešení - lidi se pak neptali nebo jen taktně a drby měly správný základ:-). No a pak přišel 1. prosinec a v Hradci jsem postoupila operaci. Všichni tam byli moc ochotní a hodní a pan doktor Hejsek odvedl skvělou práci. Dva dny teda oko bolelo jak čert, ale tablety na bolest pomohly, a 3.12. jsem už mířila domů. Když mi na začátku listopadu paní doktorka řekla, že ještě stihnu napéct cukroví, v duchu jsem si říkala, že na to tak určitě budu mít náladu. No a ono jo. Když jsem se krátce po operaci navíc dozvěděla, že jinde v těle nádor zatím nenapáchal paseku, tak jak vesele se mi peklo a zdobilo! A jak jsem si užívala advent i samotné
Vánoce. Se zalepeným okem, pak už i s provizorní protézkou, jsem obchodila vánoční besídky a vystoupení kluků, týden po operaci jsem z časových důvodů zkusila mimo velký provoz kolo, zvládli jsme i návštěvu akvaparku...a prostě to šlo!!! A že vidím jedním okem jsem po pár dnech už skoro nevnímala. Jsou činnosti a situace, kde ještě dost tápu a špatně se orientuju, ale chci věřit, že i to se poddá a vůbec všechno bude v pořádku. Budu teď pod dohledem očařů i onkologů, tak to společně zvládneme. Takže kdo máte obavy - nebojte se, když člověk chce, neznamená to, že život končí a už si ho nikdy neužijete jako dřív.
Vím, že smíření se ztrátou oka u někoho, kdo o oko přišel vinou někoho jiného, případně svou třeba chvilkovou chybou, je určitě těžší a člověka provázejí ta kdyby a proč... Ale vám, co o oko přijdete vinou těžké nemoci, můžu za sebe říct, že nemoc mi sice důležitou věc vzala , ale toho, co mi přinesla, je mnohem, mnohem víc. Zase se dokážu těšit z maličkostí, pochopila jsem, že je důležité mít se rád, myslím, že celá tahle záležitost strašně upevnila náš vztah s manželem a hlavně - už nejsem panikář a nestresuju se z každé blbosti!
Je mi jasné, že všechno může být jinak, ale věřím tomu, že bude dobře a kdyby ne, že budu mít sílu se poprat s mnohem většími sousty než dřív.
Tak hodně sil všem, krásný jednooký výhled do dalšího roku a všem , co mi pomohli, včetně autorky těchto stránek, alespoň takhle děkuju!
Radka. Jo a po víkendu si jedu do Jablonce pro své první "opravdové" oko, tak snad se povede:-)

Milá Radko, obdivuji Vás, jak jste to všechno zvládla i s dětmi za zády. Jste neskutečná! Z Vaše příspěvku čiší jakási pokora a i tak trochu spokojenost, jak to celé dopadlo. Ostatní, kteří mají splíny, by si měli vzít poučení z Vašeho optimismu a pohledu na celou věc. Je to úžasný! Jak jste to pojala i s tou kapitánkou :-) Strašně moc bych Vám přála, abyste už nemusela zažívat další trable a byla jste šťastná a spokojená s milujícím manželem a dětmi.

Dobrý den Radko a všichni další jednoocí.
Můj příběh je nachlup stejný,jako ten Váš. Rána z čistého nebe...maligní melanom v levém oku a bez diskuse enukleace. Nikdy nezapomenu všechna ta slova lékařů a odborníků. A moje jediná myšlenka byla"já nechci umřít". Je mi 38 let a tahle špatná zpráva přišla před rokem a půl. Nikdo na nic nečekal a ani já...snad jsem jen někde v koutku duše doufala,že se z té noční můry probudím. Plakala,zlobila se a najednou jsem zjistila,jak moc chci žít a co chci ještě udělat a vidět. Ač s jedním okem! Protézku nosím rok a zvykla jsem si..někdy zapomínám,že ji mám. Mrzí mě,že mě děti a kamarádi už nikdy neuvidí z mým vlastním očkem,ale jsem stále tady a to je důležité. Všem sílu,štěstí a zdraví. Olga.

Moje vada je vrozena vidim na pravé oko pouze na pul metru.....byla jsem na kosmetické úpravě aby nešlo tolik vidět šilhání doktoři mi řekli že se oko nezlepší ani nezhorší ale levé oko se hodně namáhalo a zrak se na něm zhoršil z jedné dioptrie na šest dioptrií brýle nosím denně protože bez nich jsem uplně slepa.... a když někam jdu dám si do levého oka kontaktní čočku protože do toho pravého to ani nemá cenu říkám mu nefunční oko....Ale jak si to tady čtu tak mohu děkovat bohu že aspon vidím na půl metru na to levé..... vy jste ti největší bojovníci.

Nene, Vivien, vy jste také obrovská bojovnice! Každý, kdo zažívá tyhle trable se zrakem je neskutečný bojovník. Vždyť to chce hodně síly všechno zvládnout a víru, že bude už jen dobře. A to slabý člověk nedokáže....Držím Vám palečky! Strašně moc!

Ahoj všichni, kteří se na svět koukáte jen jedním opravdovým očičkem. I já se 12.1.2015 přidám do vašeho spolku a díky těmto úžasným stránkám už tolik nepanikařím a vše se snažím vidět z té světlejší stránky. Stejně jako řada z Vás, i já jsem na pravé oko od dětství neviděla a poslední 4 roky zažívala peklo. A když jsem teď díky zánětu a vysokému nitroočnímu tlaku skončila na infuzích v nemocnici, rozhodla jsem se. Obava z díry v hlavě ustoupila všem logickým argumentům. Tak mi, prosím, držte palce, ať v lednu či v únoru můžu napsat, že to mám šťastně za sebou a raduji se z mého nového očička, které bude sice taky slepé, ale zato hezčí a nebudě mě tak trápit. Ahoj !)

Milá Jarmilo, moc Ti držím palce, věřím s Tebou, že to dobře dopadne a bude líp!

Ahoj Jarmilko, taky držím palce, uvidíš že všechno dobře dopadne a nakonec budeš ráda, že ses takto rozhodla. Než trpět bolestí a huntovat si věčně tělo práškama tak zvol plnohodnotný život s protézkou - znám to.

Ahoj Ivčo i Aničko, mooooc vám děkuju za povzbuzení. Sice mi drží palce a utěšují mě všichni doma i přátelé, ale co oni ví ... Potřebovala jsem to od někoho, kdo má stejný osud. Těším se, že se někde (třeba na plánovaném srazu) uvidíme :) a poplkáme nejen o očičku.

Milá Jarmilko, strašně moc ti držím palečky, abys to všechno zvládla. Jsem ráda, že jsi díky (mému) našemu webu klidnější. To byl důvod, proč stránky vznikly. Musíš vědět, že v tom nejsi sama! :-) Budu na tebe myslet a doufám, že se tu začátkem roku ozveš jako spokojená majitelka nového očička :-) Ať všechno dobře dopadne!

Milá Jarmilko taky držím palečky aby vše dobře dopadlo.Musím říct že s tebou soucítím i já jsem v lednu konkrétně 7.1.2015 podstoupila operaci dělali evisceraci pravého oka.Naštěstí vše dopadlo dobře a já se perfektně hojím,teď už jenom čekám na poukaz pro zhotovení protézky.

Není na to když opravdu má člověk kolem sebe někoho kdo ho podpoří a pomůže.Máme ted doma obdobný problém s děvčetem mého syna.Podporu ve své rodině bohužel nemá a já jsem celkem zoufalá jak ji co nejlépe pomoci.Zítra jde do Hradce na vyjmutí levého oka,které má šedý zákal a snad odchlípnutou sítnici,oko je i značně vypouklé ven.Její matka jí to bohužel jako menší holce zanedbala a na oko i nevidí.Říkají že se s tím nedá nic dělat,že ohrožuje to že neuvidí i časem na druhé.Mám strach aby ji to nepokazili a nečekala jsem,že ji teprve dnes řeknou,že umělé oko si musí zařídit až v Brně.To jsme nikdo nečekal,jelikož nechápu proč to neřekli hned při konzultaci co s tím okem budou chtít dělata jak postupovat dále..Ted právě takhle narychlo scháním jestli to dělají i jinde než v Brně a zda necuknout i z operace hodně narychlo a jít jinam.Jsem moc ráda že jsem natrefila na vaši stránku a budu honem pátrat dál,snad budu mít úspěch a popřípadě nebude i pozdě.Přeji Vám hodně štěstí a hlavně zdraví.

Milá Renatko,
trochu se zpožděním, ale snad dopadlo vše dobře. Jsem ráda, že jsi našla tudle stránku. V sekci výrobců protéz zjistíš, že má na výběr z pěti míst v naší republice. I já byla operovaná v HK po nezdařené operaci šedého zákalu, také jsem postupem času přišla o oko. Mě kupodivu nabídli jen Jablonec. O jiných výrobcích jsem tehdy neměla ani páru. Zkus místo holčiny prozkoumat, zda by ji víc sedělo skleněné nebo akrylátové očičko. Každý má svého favorita, já osobně nedám dopustit na sklo.... Každopádně držím moc palečky, operací to nekončí, člověk má pak nervy i dál. Nicméně budu moc ráda, když se ještě ozveš, jak jste dopadli.
Držte se!!!

...nevím jak začít... Moje vada je údajně vrozená... od miminka nevidím na pravé oko... je fakt, že ujíždí... byla jsem i na operaci... popotáhnout sval... šlo spíše o kosmetickou upravu... myslela jsem , že takto budu fungovat dál... NIkomu se nedívám dlouze nikomu do očí, aby si toho nevšimli...ale tady se dočítám... že potom očičko musí ven? Bude měnit barvu? Ničit obličej a druhé očičko bude slábnout??? Je mi 33 let...

HUDRY-HUDRY Veroniko, přestaň brečet nebo tě plácnu!
Ty jsi si přečetla můj příběh a protože je trochu podobný tvému, vybrala jsi si z toho to jen to nejhorší.
To jsem se zařekl, že už dál psát příspěvky nebudu a teď k vůli tobě tohle musím porušit.
Tak za prvé oko se ti měnit nebude, ani tvarem ani barvou a ničit obličej ti taky nebude.
Podobnost je v tom, že já jsem taky neviděl od narození a taky na pravé oko.
Jenže mě ho zkoušeli operovat a tenkrát ne laserama jako nyní, ale klasicky skalpelem.
Těch operací bylo víc a vysledek byl ten, že oko změnilo barvu a tvar.
Protože se s tím nic dál nedělalo tak mě oko taky ujíždělo až jsem ho měl celé v koutku a z oka mě svítilo jen krvavé bělmo, uznej, že tohle
opravdu není krásný obličej.
Tohle tobě nehrozí a šilhavost jde jak sama píšeš a já s tím mám taky svoji zkušenost upravit.
Co se týče slábnutí zraku.
Přečti si něco o lidském oku, po 45 roku života slábne zrak většině lidí a po padesátce potřebuje nějaký druh brýlí skoro každý, ale ne nutně a taky je spousta lidí co se bez brýlí obejdou celý život a to platí i o jednookých.
Mě se zrak na zbývajícím oku zhoršil, ale to neznamená, že to musí postihnout i tebe.
Je trochu škoda, že sem ostatní nepíší jak na tom jsou ze zbývajícím okem, abys věděla, že většina funguje normálně dál.
A že pak musí očičko pryč!!!!!!!!!!!
Tak znovu HUDRY-HUDRY Veroniko!
Proč by muselo oko pryč? Pokud nebudeš mít žádné problémy, prožiješ celý svůj život s oběma svýma očima jen prostě nebudeš na to jedno vidět, jednou za čas si necháš upravit to ujíždění očka a máš klid.
A lidem do očí se dívej!
Já s tím mám taky problémy, ale jejich reakce je přesný ukazatel toho, jací opravdu jsou.
Tak, a opovaž se ještě brečet! :-)

Ani nevím zda sem ten můj příběh patří.Je tomu už 16 let ,co mám protézku,a to vlastní vinou.Když po třiatřiceti letech mělo dojít k rozvodu,nějak jsem propadl depresím,a zvolil jsem cestu,dnes vím že to bylo to nejhorší řešení,jsem chtěl spáchat sebevraždu .A tak jsem si prostřelil hlavu,a přežil jsem.Kulka si našla svoji dráhu,a já přišel o oko. Rozvod sice proběhl,ale zůstali jsme se ženou i nadále. Dnes víc jak 15 let ,po tom všem,jsme se stejně rozešli,a já vím že jsem měl odejít už před těmi 15 lety,a udělat úplně jiné rozhodnutí,a oko by bylo do dnešního dne na svém místě. Bohužel prozření přišlo pozdě.

Pane Jaroslave, díky za Váš příspěvek. Určitě zde patří, i když je hodně drsný, ale takových podobných, myslím z téhle kategorie drsných, zde bylo už víc. Každý je trochu jiný, ale za každým je člověk, který přišel většinou o oko, má svůj životní příběh, hodně těžký, a musí se s ním nějak vypořádat, žít dál a to pokud možno, jak se říká, kvalitně, najít prostě nový smysl v životě. I když Vaše prozření, jak píšete, přišlo pozdě, moc bych si přála Vás povzbudit, že nikdy není pozdě, pokud něco z toho, co se stalo, pochopíme. Jak tady už moc hezky napsal jeden pán, že naděje neumírá nikdy. Váš příběh může být poučením pro mnohé další, já sama ho určitě někdy příležitostně řeknu svým synům, a už tím má smysl. Moc Vám přeju zdraví a radost a pokoj v životě.