Vaše příběhy

...nevím jak začít... Moje vada je údajně vrozená... od miminka nevidím na pravé oko... je fakt, že ujíždí... byla jsem i na operaci... popotáhnout sval... šlo spíše o kosmetickou upravu... myslela jsem , že takto budu fungovat dál... NIkomu se nedívám dlouze nikomu do očí, aby si toho nevšimli...ale tady se dočítám... že potom očičko musí ven? Bude měnit barvu? Ničit obličej a druhé očičko bude slábnout??? Je mi 33 let...

HUDRY-HUDRY Veroniko, přestaň brečet nebo tě plácnu!
Ty jsi si přečetla můj příběh a protože je trochu podobný tvému, vybrala jsi si z toho to jen to nejhorší.
To jsem se zařekl, že už dál psát příspěvky nebudu a teď k vůli tobě tohle musím porušit.
Tak za prvé oko se ti měnit nebude, ani tvarem ani barvou a ničit obličej ti taky nebude.
Podobnost je v tom, že já jsem taky neviděl od narození a taky na pravé oko.
Jenže mě ho zkoušeli operovat a tenkrát ne laserama jako nyní, ale klasicky skalpelem.
Těch operací bylo víc a vysledek byl ten, že oko změnilo barvu a tvar.
Protože se s tím nic dál nedělalo tak mě oko taky ujíždělo až jsem ho měl celé v koutku a z oka mě svítilo jen krvavé bělmo, uznej, že tohle
opravdu není krásný obličej.
Tohle tobě nehrozí a šilhavost jde jak sama píšeš a já s tím mám taky svoji zkušenost upravit.
Co se týče slábnutí zraku.
Přečti si něco o lidském oku, po 45 roku života slábne zrak většině lidí a po padesátce potřebuje nějaký druh brýlí skoro každý, ale ne nutně a taky je spousta lidí co se bez brýlí obejdou celý život a to platí i o jednookých.
Mě se zrak na zbývajícím oku zhoršil, ale to neznamená, že to musí postihnout i tebe.
Je trochu škoda, že sem ostatní nepíší jak na tom jsou ze zbývajícím okem, abys věděla, že většina funguje normálně dál.
A že pak musí očičko pryč!!!!!!!!!!!
Tak znovu HUDRY-HUDRY Veroniko!
Proč by muselo oko pryč? Pokud nebudeš mít žádné problémy, prožiješ celý svůj život s oběma svýma očima jen prostě nebudeš na to jedno vidět, jednou za čas si necháš upravit to ujíždění očka a máš klid.
A lidem do očí se dívej!
Já s tím mám taky problémy, ale jejich reakce je přesný ukazatel toho, jací opravdu jsou.
Tak, a opovaž se ještě brečet! :-)

Ani nevím zda sem ten můj příběh patří.Je tomu už 16 let ,co mám protézku,a to vlastní vinou.Když po třiatřiceti letech mělo dojít k rozvodu,nějak jsem propadl depresím,a zvolil jsem cestu,dnes vím že to bylo to nejhorší řešení,jsem chtěl spáchat sebevraždu .A tak jsem si prostřelil hlavu,a přežil jsem.Kulka si našla svoji dráhu,a já přišel o oko. Rozvod sice proběhl,ale zůstali jsme se ženou i nadále. Dnes víc jak 15 let ,po tom všem,jsme se stejně rozešli,a já vím že jsem měl odejít už před těmi 15 lety,a udělat úplně jiné rozhodnutí,a oko by bylo do dnešního dne na svém místě. Bohužel prozření přišlo pozdě.

Pane Jaroslave, díky za Váš příspěvek. Určitě zde patří, i když je hodně drsný, ale takových podobných, myslím z téhle kategorie drsných, zde bylo už víc. Každý je trochu jiný, ale za každým je člověk, který přišel většinou o oko, má svůj životní příběh, hodně těžký, a musí se s ním nějak vypořádat, žít dál a to pokud možno, jak se říká, kvalitně, najít prostě nový smysl v životě. I když Vaše prozření, jak píšete, přišlo pozdě, moc bych si přála Vás povzbudit, že nikdy není pozdě, pokud něco z toho, co se stalo, pochopíme. Jak tady už moc hezky napsal jeden pán, že naděje neumírá nikdy. Váš příběh může být poučením pro mnohé další, já sama ho určitě někdy příležitostně řeknu svým synům, a už tím má smysl. Moc Vám přeju zdraví a radost a pokoj v životě.

Ahoj akrylky a skleněnky. Mezi slepými jednooký králem - praví jedno přísloví. Ale pěkně popořádku. Ve svých 16 letech jsem neodbornou manipulací s patronkou poplachové pistole způsobil převrat ve svém životě. Najednou máte cizí těleso v oku, stane se z vás pacient, je konec s "lítáním" na kole a po lesích, dlouhodobá omezení dalších různých činností, částečná ztráta zraku jednoho oka a viditelný defekt. Po 3 operacích ve FN Olomouc (r. 1975,76) jsem se smířil s tím, že na levé oko tak zhruba spočítám prsty na natažené ruce. Nebyl jsem odveden na vojnu, oko začalo utíkat do strany, měl jsem dvojí vidění, jedno sice mlhavé, ale nedělal jsem proto ani řidičský průkaz. Po cca 10 letech jsem byl na operaci ve Zlíně - poúrazový zelený zákal a po dalších cca 12 letech tamtéž operace vyjmutí zbytků čočky, které začaly zlobit. A tak si klidně žiju až do 30.9.2013. To jsem si na noční směně přivodil další úraz. Tlaková vzduchová hadice se smekla a trefila mě přesně doprostřed oka. Naštěstí do toho špatného. Byla to taková rána, že střepina, kterou jsem měl od r. 75 prolétla sklivcem do přední části oka. Poúrazový stav - bolesti, zánět a rozhodnutí o enukleaci. 6.12. jsem se začlenil do skupiny čekatelů na protézu. Dnes, v 55 letech, mám 14 dnů akrylku z Opavy a jsem nadmíru spokojen. Velký dík patří týmu oční ambulance a traumatologie Slezské nemocnice v Opavě. Jejich vysoce profesionální přístup a cit se nedá popsat, ten se musí zažít. Velmi krušno by bylo bez podpory manželky a celé rodiny. Ten, kdo plně věří svým lékařům a bez výhrad se svěří do jejich rukou, má vyhráno. Škoda, že jsem si nepsal deníček. Je až s podivem, že situace, které člověk prožívá a bere za velmi důležité a rozhodující pro další život, jsou časem banální a s odstupem času možná i úsměvné. A navíc ten, kdo má dar víry, trochu humoru a bere svůj úděl s nadhledem, má naději, že nebude podléhat depresím, splínům a dalším těžkým okamžikům, které na člověka čekají. Zkoušel jsem na krabičce léků poznat hmatem nápis v Braill. písmu, ale neúspěšně. Hlavu vzhůru, nejsme na tom zle. Přeji Vám ostrý zrak a klid a pohodu a NADĚJE NEUMÍRÁ POSLEDNÍ, PROTOŽE NADĚJE NEUMÍRÁ N I K D Y. Jirka

Milý pane Jirko, tak jsem si znovu přečetla Váš příběh a vidím, že ten pán, který to napsal tak moc hezky, že naděje neumírá nikdy, jste byl Vy, hned pod mou odpovědí na příběh pana Jaroslava. Děkuji Vám dodatečně za Váš moc pěkný, povzbudivý příspěvek. Je dobré si to často uvědomovat, že na tom nejsme zle, i když je to někdy těžké. Ale NEJSME NA TOM ZLE!

Pozdrav všem postiženým.Autonehoda mi obrátila život ,po operaci oka jsem byla dost let i když jsem na oko neviděla od roku 1977 naučila jsem se s tím žít a vykonávyt práci, kterou jsem dříve dělala.Na doporučení lékaře jsem si nechala špatné oko odstranit a s protézkou žiji už asi 15 let.Neni to nic moc,ale zatím ještě vidím i když mi našli zelený zákal,stále věřím,že pomocí kapek o zrak nepříjdu.Přeji všem hodně síl a pevnou víru,aby nebylo hůř.Eliška

Milá Eliško,
není to jednoduché, když člověk přijde o očičko a to druhé začne zlobit. To si potom člověk uvědomí víc než kdy jindy, jak je zrak důležitý. I já na tom jsem podobně. Na druhém oku mám šedý zákal, který se mi postupem času zhoršuje. Díky němu už nemůžu ani řídit auto, protože mám problémy vidět do dálky a nepřečtu cedule včas. Vzhledem k tomu, že vím, jak mé tělo přijímá cizí předměty, bude asi problém s následnou výměnou čočky za umělou. Takže tuto situaci oddaluji jak nejvíc to jde.... Cítím s Vámi a strašně moc Vám držím palce, aby Vám očičko co možná nejvíce sloužilo. Někdy i víra v sebe sama dokáže zázraky!
Držte se!

Ahoj, bylo mi 12 let a jela jsem s kamarádkami bruslit. Odpoledne jsme si užily a pak už byl čas jít na autobus. Jely jsme k lavičkám, ale zezadu mě srazil "had". Děcka se držely za ruce a nevšimly si, že míříme k mantinelům. A tak mě ten had srazil na kolena, a já spadla na bruslaře předem mnou. Bohužel zrovna v tu dobu se odrazil.... no a bylo to. Myslela jsem si , že mám roztržené obočí, ale , bohužel, realita byla jiná. Pro dvanáctiletou holku to byl šok, ale teď jsem už překročila padesátku a už to neřeším. Díky protékám si někdo maximálně řekne, že občas zašilhám.
A i touto cestou, díky neznámé "jednoočce" bych byla moc ráda, kdyby se nás těch pár tisícovek mohlo nějak zkontaktovat a třeba udělat i nějaké hromadné setkání.
Mějte se hezky, ahoj Ivana z Dobrušky

Zdravim vsechny a preji pekny den chci vam napsat nas pribeh dlouho jsem vahala zda to napsat mam 5 letou holcicku a ta si pred mesicem koupila letajici talir jely jsme k sestre na zahradu a natalka zustala z braskou a sestry synem venku najednou pribehnul syn ze natalce tece krev to jsem ale nevedela ze ji rosekly ocicko tim letajicim talirem kdyz jsem to vydela jak ji to krvaci zhroutila jsem se odjela jsem do decina na pohotovost a tak jsne cekaly na doktorku ktera prave odjela domu bylo nam receno ze ma uz po sluzbe nakonec prijela byla nastvana ze jsme ji vubec vyrusily koukla na holku a uskocila byla jsem v soku co to udelala a akorat co rekla oko ven ja ji rekla ze ne a odvezla nas rychla do usti do nemocnice tak ji ocicko sesilo ted mesic po operaci jee jeste snad vice cilejsi nez byla furt si vycitam proc jsem tam chodila mam to furt pred sebou to ocicko ma jiny nez to zdravy ale jsem stastna ze aspon to ma tak jak ji to udelaly sice uz na to asi neuvidi ale casem az bude treba starsi tak si muze dat kontaktni cocku a ocicka bude mit stejny nevim jestly kontaktni cocky davaj i maly detem neebo jenom barevny cocky to je muj pribeh preji hezky den

V roce 1978 mně vyrazila kráva na pastvině levé oko ,které my viselo až u pusy.Musel jsem dojít zhruba 1km.domu .Měl jsem prasklou lebku otřes mozku ,zlomený trojklaný nerv . 35 let nosím akrylátovou protézu pro kterou jezdím do Brna . Myslím že nemá cenu psát co jsem musel zažít . Primář my řekl že jsem tu nemusel být . Všem postižením přeji hodně zdraví.

Ahoj všichni kdož na tyto stránky chodíte. Chci se podělit o pocity rok po operaci oka . Jak jsem před 14 měsíci psala na tyto stránky byla jsem postavena před velké rozhodnutí přijít o oko a jěště s dg. zhoubného nádoru. Operaci jsem podstoupila 1 měsíc po vyřčení dg.Musím podotknout,že jsem se nechtěla smířit s tím,že mám nádor a že přijdu o oko a tak jsem psala na všechny strany ,zda by nepomohl Gama nůž nebo jen ozařování,ale ze všech stran se mne vracela odpověď oko musí ven ,než bude nádor u mozku. A tak se také v červenci 2012 stalo.Teď po roce bilancuji a žít bez jednoho oka se dá ,člověk si zvykne musí myslet pozitivně a nepodat se depresy a nepřipouštět si co si myslí ostatní ,ale dělat si z toho spíše legraci. žiji s protézkou a pro pobavení jedna perlička. Letos jsem byla s vnučkou a kamarádkou v Itálii,bohužel se mne tam skleněná protézka rozbila na 4 kusy/měla jsem druhou/ ale hned z toho byla senzace kamarádka a ostatní si mojí protézku rozbitou a vedle ní celou fotili jako raritu. Né moře a ostatní,ale moje protézka byla hit dovolené. No tak vidíte,že se musí pozitivně myslet a žít ať se děje co se děje,jen na každém z nás záleží jak se s osudem poperem,zda se stáhnem a nebo budem bojovat. Nadále pracuji kde jsem pracovala dělám to co jsem vždy dělala,jezdím na kole,hraji basket,volejbal jen musím častěji na kontroly k lékaři,jak na vyšetření očí,tak hlavně na ONKO.Dělám prostě to co mne baví,jen trochu s menší intenzitou a opatrností. TAK TO DĚLEJTE VY VŠICHNI A NEDEJTE SE ZLOMIT. Ahoj Mirka

Pro info ostatních - Váš první příspěvek byl z 19.7.2012.

Milá Mirko,
je neskutečné, jaký obrovský kus cesty jste ušla po roce Vaše trápení. Vždycky mám slané oči z toho, když čtu nový zoufalý příspěvek a za utrápenými řádky vidím zdrcenou osobu, které se hroutí svět a neví, co si má počít. Vaše příběhy mě neskutečně dojímají... O to větší radost a další neméně slané oči mám z toho, když se pak objeví příspěvek jako ten Váš, kde je z písmenek poznat, že člověk všechno zvládnul, přehodnotil životní hodnoty a bere životní situace s nadhledem. Jsem šťastná, když vidím, že i ostatní lidi tyto negativní zkušenosti posílily, že jste to nevzdali, bojuje s tím a že se i po čase dokážete ohlédnout a říct si, že to vlastně nebylo tak zlé, jak to na začátku vypadalo....
Mockrát díky za Váš příspěvek!! Je strašně moc prospěšný!!!! Dává ostatním, kteří jsou právě v té kritické chvíli, naději, že vše bude zase dobré.... Bude, chce to jen věřit!

Drazí lidičky,
nejprve bych rád poděkoval autorce tohoto webu, objevil jsem ho náhodou na stránkách výrobce protéz pana Šťovíčka z Ústí nad Labem.
Rád bych vám též napsal ve stručnosti svůj příběh. V srpnu v roce 1989 jsme objevili se sourozenci a kamarády v kůlně starou vzduchovku a po zcela náhodném pádu na zem vyšel výstřel a diabola zasáhla mé levé oko, následoval převoz do nemocnice v Teplicích, za pár hodin do Ústí a následně na Karlovo náměstí v Praze, kde bylo po čase rozhodnuto oko vyjmout. V té době mi bylo 17 let, měl jsem před maturitou a mraky plánů do života. Když mi oko vyjmuli, myslel jsem, že se mi zhroutí svět, ale již přímo na očním oddělení a pak i v areálu nemocnice jsem potkal mraky lidí, kteří na tom byly podstatně hůře a to mě nakoplo a postavilo na nohy a již z nemocnice jsem se vrátil psychicky celkem v pohodě. Svět se mi nezhroutil, po ukončení školy jsem profesionálně jezdil 20 let nákladními auty, včetně těžkých kamionů do zahraničí, což jsem chtěl vždy dělat, takže paráda a kdyby nepřišly další další vážnější zdravotní problémy, které nesouvisí s očima a neskončil jsem o francouzských holích, jezdil bych do dnes.
Takže lidičky, kteří jste přišli o oko před pár dny, neházejte flintu do obilí, s jedním okem se dá bez problémů žít a dělat téměř vše.
Od onoho úrazu se řídím heslem : DOKUD SE BEZ POMOCI NAJÍM A UTŘU ZADEK, JSEM NA TOM STÁLE DOBŘE :-))
Mějte se všichni krásně a užívejte si života.
Páčko Tomáš z Teplic

Milý Tomáši,
máte úžasný přístup ke ztrátě oka a k celému životu vůbec. Jdu stejným směrem jako Vy, takže mi je Váš pohled moc blízký. Proto je moc dobře, že jste zde napsal Váš příspěvek. Chtěla jsem, aby se i v celém duchu nesly tyto stránky, že ztrátou oka nic nekončí a že i s protézou se dá prožít nádherný plnohodnotný život. Proto moc díky za Vaše řádky!!!!! :-)

ahoj...pred dvema tydny jsem prisla o leve oko po utoku na diskotece, pristala mi sklenicka do obliceje, a zasahla oko, ktere jak mi dnes oznamili, nejde zachranit, protoze je praskle v zadni strane, a mam presekle vicko, takze oko je zavrene... prepadavam na pravou stranu, vrazim do lidi a nemuzu se smirit se zpusobem jakym jsem o oko prisla, porad si vycitam, ze sem mohla neco udelat jinak, ze kdybych se jinak pohla, nemuselo to znicit oko, ze kdybych si vzala bryle misto kontaktnich cocek, jeste bych videla...neunesu to sebeovinovani, i kdyz sem nemohla nic delat... dokotr rika ze slepe oko muze ohrozit to zdrave, ze se zacne smrstovat a stacet, mam strach...pomoc :(

Milá Katko,
procházíte si tou nejtěžší fází, která Vás vůbec může potkat. Každý, kdo přišel o oko, v této fázi byl. Přestaňte se obviňovat, že jste měla udělat něco jinak. Přemýšlela jste třeba na tím, že kdybyste měla brýle, mohly se Vám o tu sklenici rozbít a pořezat oko? To je bohužel osud a danou situaci už nevrátíte. Vím i o jedné mladé holčině. která zase pro změnu čistila wc a chtěla se podívat do přípravku, proč jí to neleze ven a on jí vystříkl do oka a ona o něj přišla. To jsou životní náhody, se kterýma nic neuděláte. Vím, že je to těžké, ale zkuste se podívat na věc tak, jak skutečně je. Žijeme v 21. století a medicína už dokáže zázraky. I když o očičko přijdete, nezůstane Vám díra v obličeji, jako by tomu bylo někde před stovkou let. Dnes už umí vyrobit krásné protézky, které jsou od pravého oka k nerozeznání. Znám spousty lidí, na kterých byste to nepoznala, že nosí protézu. Zkuste myslet pozitivně! :-) Co třeba takoví vozíčkáři? Myslím, že ti to mají v životě daleko složitější. Nebo nevidomí lidé... Přesto znám úžasnou ženu, který sice nevidí, ale žije sama v bytě, dokáže se o sebe postarat, umí dokonce i plést, vařit, prát, je úspěšná.... Ztrátou oka přeci život nekončí! A je rozhodně lepší, když nemocné očičko půjde ven, než aby Vám ohrozilo to zdravé. To byl přesně můj případ (viz můj příběh). Nechci se tu sáhodlouze rozepisovat, ale když budete mít potřebu si popovídat, rozebrat své obavy, napište mi mejlík.... něco s tím provedem :-)

Dobrý den ,předem děkuji za tyto skvělé stránky které jsem jako většina našel čirou náhodou.Bohužel řeším stejný problém jako spousta z Vás a to odstranění levého oka.Na toto oko nevidím od narození a s okem jsem neměl do svých 30 let žádné zásadnější problémy oko nebylo absolutně poznat že je slepé i se stejně pohybovalo jak zdravé ,bohužel tento stav se po 30 změnil a začalo se oko zakalovat a mírně uhýbat dnes je to 3 roky od těchto změn a posledního půl roku se stav zhoršuje natolik že už mám pravidelné bolesti v oku.Vzhledem k tomu že od narození nevidím není to pro mne nějaký zásadní handicap ,a poslední měsíce se připravuji i na tu vyriantu vyjmutí oka ,ta nastala včera kdy mě lékař oznámil že by se mělo oko vyjmout aby nenastali komplikace s tím zdravím okem.Včera jsem se tedy objednal na vyšetření do FN Brno kde udajně v Brně jako jediné pracoviště tyto operace dělají.Zítra jdu už na vyšetření kde s největší pravděpodobností padne rozhodnutí a termín mého zákroku ikdyž jsem s touto variantou smířen už delší dobu stále mám trochu obavu aby vše proběhlo v pořádku a já měl zrak v pořádku aspon na druhém oku.Ještě jednou děkuji za tyto stránky z kterých jsem načerpal spoustu informací a určitě zde přispěju i se svými poznatky které mě ted bohužel čekají.Martin

Milý Martine,
i když opožděně, o to více Vám držím palce!! Přesně pro tento účel stránky vznikly... abyste Vy, které to čeká, měli potřebné informace, které já jsem v čase své operace nikde nenašla a nikdo mi nic neřekl. Nebojte se nic, vše dobře dopadne!!!! Někdy je třeba vzdát se nevidoucího a mnohdy nevzhledného oka proto, aby neohrozilo to zdravé. Měla jsem to stejně.
Strašně moc Vám držím palce!!!!!!!

Milá Jednoočko ,děkuji za podporu.Mám měsíc po operaci a už druhý den po operaci jsem v zákroku viděl jen pozitiva ,bolesti ustali i pooperační bolesti jsou uplná hitparáda jen takový mírný tlak když člověk hejbe s očima.Prakticky hned druhý den jsem si z toho už dělal legraci v mém případě totiž nešlo o ztrátu zdravého oka ale o zachranu toho druhého zdravého a to se doufám povedlo takže vše beru už jen pozitivně.Vzhled neřeším nosím tmavé brýle a když někdo blbě čumí tak ho hned spražím co čumí člověk se nesmí bát to těm lidem říct do očí resp. z oka do očí :-)). Na 18.září jsem objednán k p.Klíčnikové tak jsem zvědav na protézu ale abych řekl pravdu na stav jaký mám dnes jsem si zvykl a pokud protézka nebude ideální tak se na to vykašlu pořídím si pásku přes oko a kašlu na to.Říkal jsem i na operačním sále anesteziologičkám když mě uspávali že mám 6m rybářskou lod co jsem si stavěl ale nemám název tak ted už vím jak se bude jmenovat "Černá Perla". Pro všechny co je čeká stejný osud berte to s nadhledem i s jedním okem je na svět pohled krásný.V mém případě po tomto zákroku to špatně brali mí přátelé nevěděli jak se se mnou bavit jestli mě litovat nebo jak se ke mně chovat,všem jsem jim to s usměvem na tváři vysvětlil a bylo na nich vydět jak se jim ulevilo a dnes si s toho už jen děláme srandu.Zdar Martin